Rainbow ♡

"Vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naší víru od počátku až do cíle." (List Židům 12,1-2)

Byl to jeden z těch dnů, kdy už únavou padáte na ústa, máte dojem, že víc už vydržet nemůžete a jediný úkon, který vám vyvstává na mysl a toužíte po něm, je zalézt pod peřinu a spát.. Po náročném týdnu, kdy jsem toho moc nenaspala, lítám z práce domů k učení (je přece zkouškové!), chystám se na víkend s mládeží (který se Bohu díky velmi vyvedl :)) a tak nějak je všechno na vyšším místě než spánek, se vracím z jedné cesty.. Po několika hádkách, které byly zbytečně vyhrocené, jako by mě něco táhlo ven.. Měla jsem dojem, že mám na chvíli odejít.. sama, do ticha..Z počátku jsem to chtěla odpálkovat a dělat, že nic. Pak mi to ale nedalo a já vyšla do zamračeného podvečera. Moje kroky vedly nahoru na kopec a já uviděla kříž. To jsem potřebovala. Na chvíli se zastavit, kleknout a prostě jen být. 

Tak unavená, vysílená, s obrovskými otazníky, jsem to tam Bohu všechno vysypala. Nahrnula jsem na něj všechno.. Násilí, která mám velmi často před očima a kterým čelím tváří v tvář, školu, práci, přátele, přítele, rodinu, sama sebe.."Otče na.. Já už nemůžu, prosím. Jestli můžeš, aspoň na chvíli si to vezmi, ať se nadechnu.." (Nadherné na tom je, že může.. vždycky. A nejkrásnější je, že nejenom může, ale že to dělá rád..) V množství toho všeho, co jsem mu řekla, jsem také vyslovila prosbu, že pokud jedna konkrétní věc doopravdy má takto být, ať udělá třeba duhu (Cimrmanův výraz). Potřebovala jsem ujistit, že nejdu špatně. 

To, co se v ten moment odehrálo, budu mít asi na vždy před očima. Začalo jen tak zlehoučka kapat - jak kdyby Bůh cvrnkal prstem do jednotlivých kapek - a nad lesem se objevila snad nejkrásnější duha, jakou jsem kdy viděla. Protože mě mimořádně dobře zná, udělal nad touto ještě jednu - abych o tom nepochybovala.. 

Po chvíli se mračna rozpustila (stejně jako tomu bylo v mém nitru).. Poznala jsem, že toto místo a tato chvíle byla opravdu pro mě. Měla jsem tu totiž ještě jeden dárek.. Strašně ráda dostávám květiny a právě tady na tomto místě, byla jedna jediná - moje nejoblíbenější kopretina! 

S takovým klidem, vděčností a srdcem naplněným Boží láskou a péči jsem se vracela zpátky..

Věřme mu! Zná nás jako nikdo jiný a ví přesně, co potřebujeme. Nebojme se ho milovat. Bere nás vážně a stojíme mu za to! :)

Děkuji, tati!

Tvá dcera